Golfové hřiště nikdy nebude zelený ostrůvek jenom sám pro sebe

Nenechte se krmit bludy

Okolo vztahu golf – životní prostředí se točí hodně pochybností i smyšlenek a kolikrát jde o vyložené nesmysly. Jak vnímáte kontroverzní a útočně podané konfrontační informace typu „Jsou snad golfový prachy důležitější, než naše milé žabičky?“ či „Golfová hřiště sice vypadají jako zelená, ale ve skutečnosti jsou novodobé pouště“?
V poslední době se o vztahu golf – životní prostředí stále více mluví i v řadách ČSG. S překvapením byla např. přijata zpráva, že Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) vydala rozhodnutí o „zastavení provozu“ na části hřiště v Podbořánkách a udělení pokuty ve výši 2 miliónů korun. Na demonstracích odpůrců výstavby golfového hřiště v Klánovicích se objevily transparenty „Nejsme blbci, chceme les!“ a „Chceme srny a ne greeny“. Výhrady zazněly proti článku „Lesk a bída dokonalých trávníků“ (na webových stránkách časopisu dne 8. 1. 2008). Nejde tak trochu o návod a zbraň pro nepřátele golfu všeobecně? – ptá se MILAN IŠTOK, který nyní působí na Nové Americe. Podle jeho soudu má blízko k šíření poplašné zprávy a argumenty v něm použité nemají s naší realitou mnoho společného. Následuje jeho příspěvek do rozpoutané diskuse.

ZAJÍMAVÉ I PRO NEGOLFISTY
Golfová hřiště nejsou jenom trávník a nevznikají klučením panenské přírody, likvidací prostoru pro faunu i flóru, který mění v zelenou poušť. To už za nás svedli naši předci. Původní krajinu změnili v ornou půdu a lesy sloužící k produkci dřeva. Dělali na tom pár století, aby obrátili přírodu k obrazu svému, dokud nevzniknul „agrárně industriální ráz“ naší země. Stačí letmý pohled na mapu, aby člověk zjistil, že původní lesy z těch nejúrodnějších míst zcela vymizely. Ztratily se i z oblastí zasažených těžbou uhlí a dalších surovin, vlastně všude, kde došlo k nějakému rozvoji. Současná mapa naší republiky je tak trochu do hněda, a proto myslím, že nejsou nové zelené ostrůvky tak zcela od věci.
Budování golfových hřišť nemá nic společného s klesající biodiverzitou, s ubýváním včel, ptáků a motýlů. Ba naopak, každé golfové hřiště, které nově vzniká náhradou za ornou půdu, což je ta pravá monokultura, dává šanci fauně i floře uchytit se a najít úkryt. Golf totiž není jenom trávník, ale i nově vzniklé vodní plochy a místa zcela mimo hru a pravidelnou údržbu. Na každém novém hřišti se vysazují stromy a keře v řádech desetitisíců a v napojení na biokoridory podstatně napomáhají prostupnosti krajiny pro zvěř.
Navíc, žádné golfové hřiště není ostrov sám pro sebe, v podstatě žádné z nich není za plotem a dost často navazuje na zástavbu nebo turistickou oblast. Kolem něho nebo skrz vedou stezky pro cyklisty i pěší. Troufnu si tvrdit, že taková procházka po hřišti může být příjemnější, nežli se brodit se v holínkách oranicí, nebo jen používat cest pro traktory – prostě je to i zajímavý prostor pro negolfisty, pro lidi.

DNES A DENNĚ NA HŘIŠTI
Pokud chce někdo věřit, že jen ta část přírody, která byla ponechána sama sobě, má nějaký význam,ať tomu věří. Vývoj ale jde zcela opačným směrem. Vždy jen podle toho, kam směřují dotace z Evropské unie – do trvalého zatravnění, zalesnění, podpory turistického ruchu, do toho, aby krajina nezůstala ladem… Dalo by se říci, že golf je ideálním využitím orné půdy, když je zemědělství na ústupu.
Asi by bylo scestné se domnívat, že v okolí hřišť znovu vyrazí vstavače, střevíčník pantoflíček nebo další z řady rostlinných druhů, jež jsou na pokraji vymizení z naší přírody. Jednoznačně je však prokázáno, že používání hnojiv a pesticidů na golfových hřištích zatěžuje přírodu daleko méně než u zemědělců. To není informace z doslechu, ale holý fakt, který vychází z logiky věci. Trvalý travnatý porost, a s tím související vyvinutý kořenový systém a mikrobiální život, brání vodní erozi a proplachování živin a dalších cizorodých látek do spodních vod s daleko lepší účinností, než je tomu u zemědělských kultur.
Ale to není tak podstatné jako přístup těch lidí, myslím greenkeeperů, kteří se o hřiště starají. Stálo by jich určitě zeptat se na to, jaký mají pocit ze své práce. Zda se náhodou nestydí za svou účast na tvorbě a udržování „zelené pouště“, kde za celý den neuvidí ani ptáčka zpěváčka. Určitě by stálo za to dát dohromady pár názorů, zkušeností a fotografií, protože greenkeepeři jsou na hřišti dnes a denně. Mělo by jim záležet na tom, jakou má jejich profese prestiž.

LÍHNĚ V HRACÍM PLÁNU
V roce 2006 jsem se zúčastnil výstavby golfového hřiště Ústí nad Labem – Všebořicích, v bývalém dobývacím prostoru, částečně na skládce uhelného nadloží a popela z teplárny a spalovny. Jednalo se o divokou skládku s tisíci odloženými pneumatikami, gauči, lednicemi, všude haldy sutě…
V podstatě jsem měl radost z takové práce – proměnit smetiště v něco, co bude sloužit lidem. A přitom se zachová to, čeho se už znovu zmocnila příroda. V prostoru se nachází desetihektarové jezero s výskytem přísně chráněné kuňky ohnivé. Ochránci přírody zde prováděli pravidelný dozor nad líhněmi a nebyl problém respektovat prostor důležitý pro jejich zachování. Líhně byly zakomponovány do hracího plánu a v budoucnu měly být označeny jako biozóna s přísným zákazem vstupu. Navíc investor projektu zažehnal na vlastní náklady ekologickou havárii – nejen tím, že utěsnil zahořívající obnažené uhelné sloje, ale hlavně se začal o celý prostor starat. Zabránil, aby se na divoké skládce nestalo něco daleko horšího. Třeba, aby do jezera, nebo kamkoli jinam, někdo nevyklopil něco, co by zlikvidovalo veškerý život. Samozřejmě, že jaksi neměl na výběr, těžko by přilákal milovníky golfu do „bordelu a smradu“, ale snad by se mu alespoň mohlo přičíst k dobru, že město nebo stát nemusely nic hradit.
Snad jen na vyznavače motokrosu se zapomnělo, jinak zbyl les pro houbaře, ptáky a zvěř, břeh pro rybáře a jezero pro ryby a žáby. Dokonce se připravil základ pro cyklo stezky a pěšiny pro turisty.

RUB A LÍC JEDNÉ MINCE
O to víc mě překvapil článek Janniho Vorlíčka v Ústeckých listech „Peníze zvítězily nad faunou“, podle kterého firma CZ Golf Investment stavbou golfového hřiště u Všebořic údajně protiprávně zlikvidovala s tichým souhlasem úřadů celou řadu chráněných i zvláště chráněných biologických druhů a vážně narušila celou lokalitu. Pro čtenářovu představu uvádím alespoň autorův odborný „seznam“ zlikvidovaných živočišných druhů.
Výčet živočišných druhů uvedených v článku vypovídá o tom, kteří odborníci to nebyli přizváni k projektu. A tak trochu mi je té naší přírody líto, když se za ni derou takoví, bez znalostí a vtipu, a vlastně je jim dobrá jen pro tu jejich politiku.
Každá mince má samozřejmě dvě strany a rozhodně nejsem zastáncem toho, aby Česká republika byla jedno velké golfové hřiště. Jen si myslím, že jich u nás může být právě tolik, kolik se jich uživí. Když některé náhodou zkrachuje, tak si zase příroda sama lehce vezme zpátky to, co vždy její bylo. A nikdo si toho ani nevšimne.

Připravili: Milan Ištok, Luboš Procházka